Přátelská nemocnice

Close Collaboration with Parents

I děti, které se narodily předčasně, mohou být od prvních chvil svého života v nepřetržitém kontaktu s rodiči. Dětské a novorozenecké oddělení Pardubické nemocnice jako první v České republice odstartovalo v roce 2022 projekt Close Collaboration with Parents, tedy projekt úzké spolupráce s rodiči. Jeho cílem je, aby miminka, která první dny nebo i týdny po narození musí trávit v inkubátoru, mohla využívat všech výhod přítomnosti maminky i tatínka od prvních okamžiků.

V České republice se ročně narodí zhruba sto tisíc dětí, z nichž se asi 10 % rodí předčasně. Přestože u v termínu narozených dětí je naprosto běžné, že jsou již od samotného narození v nepřetržitém kontaktu s matkou, u předčasně narozených dětí je tomu jinak. Tato miminka leží v inkubátorech na jednotkách intenzivní péče pod dohledem zdravotnického personálu, bohužel však s limitovanou možností být v kontaktu s rodiči. To se v Pardubické nemocnici změnilo.

Inspirace z Finska

Myšlenka změnit přístup k péči nedonošených dětí vznikla původně ve Finsku. „První myšlenka na úzkou spolupráci s rodiči u těžce nedonošených dětí a následné uvedení do praxe vzešly od finské profesorky Liisy Lehtonen, kterou jsem v roce 2016 kontaktoval s tím, zda by byla ochotná sdílet své zkušenosti s námi, abychom mohli stejný přístup k rodičům a jejich dětem aplikovat i u nás. Projekt tak nyní probíhá ve spolupráci s kolegy z Finska a my jsme první oddělení mimo Finsko, které jej začalo zavádět,“ vysvětluje pozadí začátku celého programu primář dětského a novorozeneckého oddělení Pardubické nemocnice Marian Šenkeřík.

Především mentální změna

Celý nový přístup k péči o nedonošená miminka netkví pouze v přesunutí inkubátoru na pokoj maminky, ale především ve změně přístupu celého zdravotnického týmu. Ten se v tomto případě stává průvodcem a osobním mentorem maminky, respektive rodičů, a to tak, aby se sami rodiče mohli stát tím, kdo od prvních chvilek pečuje o své nedonošené dítě a je s ním v neustálém kontaktu. Cílem je kontakt mezi rodičem a dítětem nepřerušovat a neomezovat, ale rodiče v kontaktu podporovat, usnadňovat a prohlubovat vzájemnou emocionální vazbu. Personál předává rodičům důležité informace a učí rodiče s nezralými dětmi zacházet tak, aby to pro děti bylo co nejefektivnější a aby se sami rodiče tohoto kontaktu nebáli.

O to, aby se na začátku projektu personál naučil, jak přejít na jinou kulturu péče o nezralé děti, se staraly dvě mentorky, které se nový přístup učily přímo ve finské nemocnici. Nejdůležitějším momentem celého projektu je, aby primárními pečovateli o předčasně narozené miminko byli rodiče (přebalovali, klokánkovali miminko, krmili jej a podobně) a aby se zdravotnický personál stal rodičům při péči o miminko dobrým průvodcem a zároveň samozřejmě nadále zajišťovali odbornou péči.  

 

 

 

 

 

 

 

Benefit pro rodiče i děti

Podle dosavadních zkušeností má nový přístup pozitivní dopad na nedonošené děti i jejich rodiče. Maminky nemají pocit, že by ztrácely kontinuitu v péči o své dítě a rodiče pozitivně kvitují i to, že svému dítěti lépe rozumí. To, že ho znají od narození, jim přináší pocit nepřetržitého kontaktu, není to pro ně nový člen rodiny, ale je to plynulý proces od těhotenství, přes porod, až po péči.

Z kontaktu s rodičem od prvních chvil pak profitují i nedonošené děti, protože ty jsou zvyklé poslouchat celé těhotenství srdce své matky. V okamžiku, kdy se narodí předčasně, třeba 8 nebo 9 týdnů dříve, než by měly, je najednou kontakt přerušený a děti se ocitají ve stresovém prostředí. Péče maminky vede k daleko nižším hladinám stresových hormonů, děti jsou méně stresované, jsou stabilnější. A k tomu stačí jenom to, že maminka je blízko, že se jich dotýká.